Intimní detaily

země zemi na zemi syrové
s lesem vjedno spojeni
koruny nad tvojí hlavou
nahé
a nahá
země pode mnou je vlhká
silná 
(hrad ii)

nahoře za vaším domem
je les
a v něm sedm vodopádů 
(r.)

ramenem tě šťouchám
stroj hučí
vybíráš hlínu zpomezi brambor
na běžícím pásu
hle, jakou hezkou hroudu jsem ti nechal
výhled do krajiny je daleký a svěží
(krajina)

zapálilas krb
a ohni se divíš
víc dřeva jej neuhasí
rozpálí
sami rozpálení
večer tak hebký a něžný
matrace se rozestoupily
jak rád bych zas postoupil
to otlačené rameno
(krb)

procházka nedělní
tak obyčejná
kdo nás viděl
tam za ohradu? 
(n)

destou z bálu
u patnácté lípy
šaty´s měla modré
na všech fotografiích tak vznešené
však i ve sporém světle lamp
opřená o drsnou kůru
jsi vznešená 
(bál)

jak lžička v lžičce
spíme mnohokrát
radost z důvěry
již mají naše těla
pro tak náročnou akci 
(k)

na posvátných kamenech
za měsíčné noci
opřela ses o jeden
tak jsme byli spolu 

na posvátných kamenech
za jinačí noci
samas chtěla usnout
vystrašená a vyhnaná
(kameny)

přišla jsi tam, z druhé strany
a řeklas: byla jsem princezna
a dala jsem tě setnout
byl jsi zloděj nebo jiný provinilec
moje máma byla tvoje milenka
nebo žena
a přišla za tebe prosit
tak jsem ji taky dala setnout
řekni - že se na mě nezlobíš?

a já hned věděl, že je to tak
protože ty jsi princezna
máš princezní způsoby
a duši
a s podivnou jistotou
jsem do vyhledavače zadal:
berbeři
a pak se na fotce berberské ženy
díval na tu zvláštní krásu
tvojí tváře
(odtamtud)

tři obrázky od hajného
bambusová polička, co jsem na koleně sám
nízký stolek
i kuchyňka tam malinká
že když se milujeme na lince
opíráš se nohama o plynový sporák
a je to tak akorát 
(hajný)

přišla jsi domů
myju nádobí
tak usilovně
abych nedal znát
jak šťastný jsem z tvého polibku
na přivítanou 
(polibek)

nemůžu si vzpomenout
na jedinou z našich hádek
tak tichých
když se ten
co tě miluje
skryl v koutku duše před tím
kdo sám sebe nenávidí
(nemůžu si vzpomenout)

nemůžu si vzpomenout
na jedinou z našich
hádek
možná proto
že byly tak tiché
bolesti ponechané uvnitř
krásu skryly
s bolestí ji nevyřčenou
teď píšu
(nemůžu si vzpomenout ii)

čteš anglickou knihu
kreslím
mokré věci rozvěšené kolem
tiše se modlím, ať prší dlouho
tohle je nejkrásnější chvíle
(zpátky z výletu)

v nedělním odpoledni
na plastové lodičce
vesluješ
máčím nohy
mezi plavci
kůži máš sluncem horkou
ještě v noční tmě
(ještě)

pozdní léto
pozdní
pozdě večer
přeskakuji plot
a plavu
je krásně
je krásně
jen pozdě
(jen)

jemnými tečkami
pomaloval jsem tvé rameno
a tvář
jdeš vesnicí
a slunce ti z teček vypálí
spirálu na rameni
nosíš ji ještě
když nejsme spolu
(jemnými)

2001